Na cestách s plecháčkem I.díl - dámská jízda v Krkonoších

Když se chce sejít parta holek, nemusí se hned jednat o wellness víkend s polopenzí a večeře se skleničkou prosseca. My, co utratíme více za gore-tex, než za nové šaty z HMka, si rády provětráme hlavy někde v přírodě a nejlépe co nejvýše v horách. Na dlouhé debaty o mužích a vztazích zapomeňte. Své civilizované móresy velmi rychle opustíme a necháme promluvit svá vnitřní zvířátka. Mluvíme sprostě a někomu by se mohlo zdát, že probíráme jenom nechuťárny. My si prostě vychutnáváme, že nemusíme být za dámičky a s naprostým respektem ke krásné přírodě si užíváme svobody. 

Osm holek a každá si táhla sebou ten svůj plecháček. Večer si do něj nalijete víno, ráno teplý čaj nebo kafe. Stačí ho opláchnout v řece a připnout na krosnu, kde se po cestě dosuší. V naší sestavě byste našli třeba plecháčky kokedamí, které jsem tiskla pro Kokedamí mámy a nebo jógové, které si ilustrovala Verča Sjó_gou. Já testovala svůj nový hrnek Hurá na hory, který tématicky hezky zapadal.

První noc jsme ulehly v Útulně u Bílého Labe. Naše batohy praskaly pod náporem řízků a bublanin, takže cíl prvního dne bylo sníst co nejvíce jídla a odpít dva litry vína, které zabíraly opravdu hodně místa. Vše se nám sníst nepodařilo, a tak jsme na rady zkušené Verči přivázaly vše od řízků až po boty na střechu přístřešku. Přesto se za námi v noci přišla jedna liška podívat a my se ji snažily marně odhánět. Nakonec ji odehnala sprintující Verča za doprovodu děsivých zvuků. Liška jen nechápavě koukala a zmizela v lese. Takže fakt bacha na lišky!

Ráno jsme vystoupaly k Luční boudě a na chvíli si myslely, že jsme na Staromáku. Davy lidí nakupovaly předraženou svíčkovou a pivo. Tak jsme si taky daly :) Zamávaly jsme z dálky Sněžce a šlapaly, dokud nás nezahnala bouřka do Špindlerovky. Předpověď vypadala velmi bouřkovitě a my uznaly, že na spaní pod hvězdami to nebude. K večeru jsme se dobelhaly k Brádlerkám a poprosily hodnou Marušku aby nás nechala přespat na půdě na matračkách. Spaly jsme jako dřeva a ráno se rychle spakovaly abychom o 100 metrů dále rozdělali snídaňové lesní menu ve velkém. Čajíčky, kašičky, paštičky a poslední chlebíčky. Mňam!

Teď už jen seběhnout dolů do Harrachova a dát si zaslouženého smažáka v restauraci na křižovatce. Daly jsme si poslední i pivo a rozloučily se. Půlka jela autobusem do Prahy, půlka vlakem do Liberce. Už večer se nám stýskalo a tak nám nezbývá než naplánovat nový holčičí výlet.